Vyhlášení významného nálezu Ústavního soudu týkajícího se úhrady zdravotnických prostředků z veřejného zdravotního pojištění

Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Pavel Rychetský) v nálezu sp. zn. Pl ÚS 3/15 ze dne 30. 5. 2017 vyhovělo návrhu skupiny 20 senátorů a zrušilo uplynutím dne 31. prosince 2018 ustanovení § 15 odst. 12 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 298/2011 Sb. (dále jen „zákon o veřejném zdravotním pojištění“), ve slovech „v provedení nejméně ekonomicky náročném, v závislosti na míře a závažnosti zdravotního postižení; cenu nejméně ekonomicky náročného provedení zdravotnického prostředku zjišťuje zdravotní pojišťovna průzkumem trhu“, a dále v příloze č. 3 k tomuto zákonu ke stejnému dni zrušilo části oddílu C vymezené písmeny „A“ a „B“, kterými se limituje výše úhrady jednotlivých typů zdravotnických prostředků, a text, který zní: „Symboly úhradových limitů A – Úhrada ve výši ceny pro konečného spotřebitele zdravotnického prostředku v provedení nejméně ekonomicky náročném v závislosti na míře a závažnosti zdravotního postižení (dále jen „ekonomicky nejméně náročná varianta“); cenu ekonomicky nejméně náročné varianty zdravotnického prostředku zjišťuje zdravotní pojišťovna průzkumem trhu. B – Úhrada ve výši ceny ekonomicky nejméně náročné varianty celého systému složeného ze zdravotnických prostředků skupiny č. 3 tohoto oddílu.“.

Základní otázka, kterou Ústavní soud musel v dané věci zodpovědět, spočívá v tom, zda napadená ustanovení skutečně umožňují zdravotní pojišťovně „zjistit“, v jaké výši má hradit jednotlivé zdravotnické prostředky z veřejného zdravotního pojištění. Přesněji řečeno musel posoudit, zda jsou tato ustanovení v tomto ohledu dostatečně určitá a zda z nich lze vyvodit veškerá kritéria, od nichž se odvíjí výše úhrady. Jen v takovém případě by totiž dostála požadavku výhrady zákona, jenž vyplývá z čl. 31 věty druhé Listiny základních práv a svobod.

Ze závěrů Ústavního soudu vyplývá, že takovéto vymezení zdravotnických prostředků, které jsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, a rozsah této úhrady nedostatečně určitě a předvídatelně vymezuje obsah základního práva občanů na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky na základě veřejného zdravotního pojištění podle čl. 31 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud rovněž došel k závěru, že je ohrožena realizace práva dodavatelů zdravotnických prostředků (výrobců, dovozců a distributorů) podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost podle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť trh zdravotnických prostředků a podmínky na něm jsou významně ovlivněny existencí systému veřejného zdravotního pojištění, z něhož jsou některé zdravotnické prostředky hrazeny pojištěncům buď zcela, nebo alespoň částečně.

Předmětná zrušená ustanovení zákona o veřejném zdravotním pojištění stanovila meze výše zmíněných základních práv a svobod natolik obecně či vágně, že určení jejich obsahu zákonodárce fakticky přenechává praxi státním orgánům či jiným subjektům, přesněji řečeno zdravotním pojišťovnám. Zrušená ustanovení, resp. citovaná úprava úhrady zdravotnických prostředků jako celek, nejsou dostatečně určitá a bez další konkretizace ani použitelná. Pojištěnec ani dodavatel zdravotnických prostředků na základě těchto ustanovení nemůže zjistit, jaké zdravotnické prostředky mohou být hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, jakým způsobem byly posouzeny jejich vlastnosti, zjištěna jejich cena a zhodnocena jejich „ekonomická náročnost“ ve srovnání s ostatními terapeuticky zaměnitelnými zdravotnickými prostředky.  Zrušená ustanovení odporují i čl. 4 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, kdy

Až z postupu zdravotní pojišťovny v případě konkrétního zdravotnického prostředku vyplyne, zda bude z veřejného zdravotního pojištění hrazen a v jaké výši. Zdravotní pojišťovna tak v rozporu s výhradou zákona podle čl. 4 odst. 2 Listiny základních práv a svobod konkretizuje meze základního práva pojištěnců na bezplatnou zdravotní péči a zdravotní pomůcky na základě veřejného zdravotního pojištění a základního práva výrobců a distributorů zdravotnických prostředků podnikat a vykonávat jinou hospodářskou činnost.

Dle Ústavního soudu je odložení vykonatelnosti nálezu až k 31. 12. 2018 opodstatněno především důsledky, které by mělo okamžité zrušení napadených ustanovení pro výdaje veřejných rozpočtů. Zásah Ústavního soudu by měl za následek významné navýšení úhrad za zdravotnické prostředky, aniž by k tomu z ústavněprávního hlediska existoval jakýkoliv významný důvod. Tento nález nezpochybňuje samotnou možnost navázání výše úhrady na cenu referenčního zdravotnického prostředku, ani to, aby na tuto cenu měla vliv hospodářská soutěž mezi dodavateli zdravotnických prostředků. Při okamžitém zrušení dotčených ustanovení zákona o veřejném zdravotním pojištění by navíc v mnoha směrech nadále zůstala zachována neurčitost zákonné úpravy, například pokud jde o zařazení zdravotnických prostředků do systému úhrad z veřejného zdravotního pojištění.